Na začátku nebylo nic, jen černá prázdnota protkaná nitkami z žabích jiker, zámotků roupa a medvědích vousů. Možná to nebyla prázdnota, ale Včelařovo žaludek, jenž vzbouřen hektolitry chlastu se obracel, aby vyplavil zplodiny z těla ven ……..nejlépe na chodník na nějakém veřejném místě, protože Včelař je šoumen a vždycky blije jen tak, aby ho vidělo co nejvíce lidí. A tak začíná náš příběh, protože to byly zvratky co nás seznámily a jsou to zvratky co čestné členy Klubu provází po dlouhá léta.
Příběh první
Jedné temné noci před čtyřmi lety, kdy ptačí hnízda plála jasným plamenem a ryby se proháněli na zádech svých věrných hadů, jsem se vydala na akci zvrácenější než samotný Sabat čarodějnic: slučák základní školy. Inu, vše se odehrávalo jak jsem očekávala, židozednáři obtěžkáni zlatem získaným za lichvu, se dostavili včas na místo setkání, pod staletý obřadní kaštan u školní jídelny. Už z dálky se linul pach jejich svraštělé kůže a já, dívka nevinná, začínala být pronásledována obavami o své duševní zdraví, neboť konverzace těchto živlů nezřídka padá do mezí velmi neintelektuálních.
Ani ten den nebyl vyjímkou, všichni mleli sračky až z toho hlava třeštěla a Nietzsche se v hrobě obracel jak těsto na chleba. Jen jedna osoba, opodál stojící, do dálky hledící a veškeré okolní dění ignorující mé oči zaujala. Zřejmě někdo koho neznám, řekla jsem si, neb žádného chlapce s toliko dlouhým vlasem v naší bezbožné třídě nepamatuji si. Pak hnízdoplamen ozářil jeho znechucením svraštělou tvář a já prozřela: Vždyť je to Jiří, můj nepřítel z raných let, jenž kružítkem dával mi zavyučenou !! Bylo jasné, že neshody z dětství je nutné hodit za hlavu, neb bylo třeba bojovat společně proti vředům, jenž spolužáky se nazývali. Plán byl zřetelný, zbavit židozednáře zlata, jenž lichvou získali a proměnit je v hektolitry zlatého moku, či jiných lihovin, které by mohli polaskat naše hrdla.
A tak bylo učiněno.
S líbeznou, pokornou tváří mě vlastní a čepečkem v dlani, počala jsem obcházet židozednáře a se zástěrkou společného fondu na alkohol, velké mění vybrala jsem . Poté jak stíny vznešených jelenů za jídelnou zmizeli jsme.
Poté za zlaťáky nakoupeno bylo chlastu plno a do kčmy (té doby kejklíři vyhlášené jako Legenda) zapadli jsme. Toho večera oba jsme se poblili jak malý psy (teda hlavně já, vyhnala jsem to až do lehký otravy)
Na tomto příběhu, jasně je viděti jak alkohol jest prospěšný a sbližuje lidi, kteří by se spolu nikdy nejspíš slova neztratili, proto je třeba pít už časně z rána, aby den lepší se zdál a noví přátelé nacházeli se. (A taky je třeba okrádat židozednáře, neb oni si zlaťáků nezaslouží)
Příběh druhý
Tož si i vznešená paní Píďalka hledala nové kamarády s kterými by mohla provozovat bezbožné a nechutné alkoholové večírky, nejlépe na vyhlášeném Sokolském ostrově, obletování labutěmi a kachnami.
Jednoho zamračeného a dešťivého dne, kdy jsem slavila,v lokále jménem Legenda, své bezbožné zrození ve městské kanalizaci, mi byla slavnostně předána velká láhev zelené. Jelikož sem člověk velkodušný, který se o alkohol rád podělí, nabídla sem svůj mok osobě po své levici. Byla velká, černá, propíchaná kovem a tvářila se stejně jako já. Poté co jsme zelenou vypili až do dna a prokládali to pivy, jsme provedli ještě uvítací alkoholový rituál v podobě tance s tůjemi v hlavě. A přátelství bylo na světě.
Za několik týdnů jsem vyjela na festival. Zpočátku to byla nuda, lidé buď neuměli pít a umírali v křečích nebo jeli svými automobily brzy domů. Což se naprosto příčí mé ideologii! Zlom nastal až když jsem se k ránu potácela opilá do kopce ke své chýši ny kuří hnátě. Do nosu mě praštil podivný ale zato velmi silný smrad. Rozhlédla sem se a opodál stál pan Včelař celý zelený od žabince a vlasy měl pokryté řasami. Jelikož byl ožralý jako prase a smrděl, vzala sem ho na přespání do stanu. Byla to tehdy kouzelná alkoholová noc, do nosu my voněla vůně rybníka, kolem mě se válely mrtvé ryby a pan Včelař mi zpíval písničky z filmu Ať žijí duchové…
Ano ano, takto se seznámili tři největší alkoholové kapacity z Českých Budějovic. A kalíme spolu šťastně až do teď…




























